středový obrázek

Aktuality

Všechno stvoření a tvorové, zpívejte s úžasem píseň milosrdenství - zamyšlení nad Deníčkem sv. Faustyny (12) - červenec 2015

Bratři a sestry,

letní měsíce nás víc vedou k setkání s přírodou. Nemusíme vůbec jezdit daleko, třeba někam do cizích zemí. Příroda kolem nás je schopna k nám promluvit i v tom prostředí, ve kterém se každodenně pohybujeme. Dokonce i naše zahrada může být pro nás „cizí" a „exotickou" zemí, do které stojí za to se vydat a otevřít se pro její příběh.

Co nám řekne? O čem nám bude vyprávět? Dokáže nás vůbec oslovit? Překoná její tichý hlas přehlušující zvuky a obrazy světa, ve kterém žijeme a do kterého se ponořujeme?

V konfrontaci s mediální atraktivitou mnoha zpráv se příběh přírody nezdá příliš zajímavý. Může být příběh stromu zajímavější než seriál v televizi? Dokáže nás příběh brouka na zahradě zaujmout víc než video z druhého konce světa? Příroda je mediální amatér. Nebo možná lépe řečeno: mediální analfabet. Přitom je ale vtipné, že příroda má to, co se mediální svět snaží co nejlépe zprostředkovat: opravdový, reálný život s jeho emocemi a veškerým děním, život probíhající tady a teď.  

Ani ty nejlepší filmové a televizní scénáře nejsou schopné zahrnout ve svém dění nespočetné množství příběhů, které se odehrávají v jediné minutě na naší zahradě. Bohatství, různorodost, krása a moudrost těchto příběhů jsou pro člověka jako něžné ťukání prstem do ruky se slovy: „Hele, podívej se, sleduj, neříká ti to něco?"

Co by nám tedy mohla příroda říct? Svatý otec František vydal v posledních dnech svou encykliku „Laudato si" věnovanou přírodě a ekologii. V této encyklice, v bodu č. 86, Svatý otec píše: „Celek veškerenstva a jeho rozmanité vztahy lépe ukazují nevyčerpatelné bohatství Boha. Svatý Tomáš Akvinský moudře zdůraznil, že mnohost a různost pocházejí „z úmyslu prvního hybatele", který chtěl, aby „to, co každé věci chybí k tomu, aby mohla reprezentovat božskou dobrotu, doplňovaly ostatní věci," protože jeho dobrota „nemůže být náležitě reprezentována jediným tvorem". Proto potřebujeme chápat rozmanitost věcí v množství jejich vztahů. Důležitost a smysl jakéhokoli tvora lze tedy chápat lépe, pokud je nazírán v celkovém plánu Božím. To učí Katechismus: „Vzájemná závislost tvorů je Boží záměr. Slunce a měsíc, cedr i malý květ, orel i vrabec: pohled na jejich nesčetné rozmanitosti a nerovnosti nám říká, že žádný tvor si sám nestačí, že tvorové existují jen ve vzájemné závislosti, aby se navzájem doplňovali a sloužili jeden druhému."

Jsou to krásná slova, zvlášť pro nás, ctitele Božího milosrdenství, kteří si zvlášť silně uvědomujeme potřebu propojení tvora se Stvořitelem poutem lásky a důvěry. Sv. Faustyna vyzývá celé tvorstvo, ať zpívá s úžasem píseň milosrdenství. Tuto píseň jsme schopni zpívat jen s důvěrou, v postoji odevzdání se Bohu. K tomu také sv. Faustynu vybízí Pán Ježíš, když jí říká: „Toužím po důvěře svých tvorů, povzbuzuj duše k velké důvěře v mé bezedné milosrdenství." (Den. 1059)

Sv. Faustyna ve svém Deníčku mnohokrát používá slova „tvor", „tvorstvo". Ne vždy tím míní stvořený svět a přírodu, často tímto pojmem popisuje také člověka. Lidé jsou tvorové, kteří jako celá příroda mohou vypovídat o velikosti a kráse Boha, ale mohou být také překážkou na cestě sjednocení s Bohem. Děje se tak, pokud člověk na místo Stvořitele umístí věci nebo tvory jím stvořené a začne po nich toužit víc než po jejich Stvořiteli. To je ten okamžik, kdy člověk začíná sledovat menší dobro, je to jakoby „duchovní uklouznutí" z cesty pro člověka zamýšlené.

Svatý otec František ve své encyklice vyznává, že jejím cílem je probudit v člověku jakési „souznění" s přírodou a světem, který Bůh stvořil, připomenout, že člověk je součástí tvorstva. Není to ovšem cíl první a jediný. Není cílem encykliky věnovat se jenom ekologii - v situaci, kdy je ve světě a v církvi tolik různých problémů. Jejím cílem je obnova vztahu člověka s Bohem a tato obnova se může dokonat také skrze „evangelium tvorstva", které promlouvá k člověku a svědčí o Boží lásce, moudrosti, kráse a milosrdenství.

Sv. Faustyna nám v roce 1936 ve svém Deníčku připomíná, že jenom Bůh je zdrojem štěstí pro celé tvorstvo: „Dnes jsem duchem byla v nebi a hleděla na tu nesmírnou krásu a štěstí, které nás po smrti čekají. Viděla jsem, jak všechno stvoření neustále vzdává čest a chválu Bohu; viděla jsem, jak veliké je v Bohu štěstí, které se rozlévá na všechny tvory, činíc je šťastnými, a všechna chvála a čest z obšťastnění se vracejí do Zdroje a vcházejí do hlubin Boha, kontemplují vnitřní život Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého, jehož nikdy neobsáhnou ani neproniknou. Ten zdroj štěstí je ve své podstatě neměnný, ale vždy nový, tryskající obšťastnění pro všechno tvorstvo." (Den. 777)

Když potom v říjnu roku 1937 byla sv. Faustyna na exerciciích, poznamenala: „Vím, k čemu jsem stvořena, všichni tvorové dohromady mi nenahradí Stvořitele, vím, že mým konečným cílem je Bůh." (Den. 1329)

Tato jednoduchá slova stručně a krásně vyjadřují podstatu vztahu člověka k celému tvorstvu: tvorstvo je cestou ke Stvořiteli, Stvořitele ale nenahradí. Tato slova jsou pro nás zároveň podnětem ke zpytování svědomí, protože často máme problém zaujmout zdravý postoj ke stvořeným věcem, k přírodě, ke tvorům.
S Bohem, Stvořitelem, se můžeme setkat už teď. Bůh, který stvořil svět svým slovem, se z lásky ke svým tvorům narodil z Panny Marie. Slovo se stalo tělem a zůstává mezi námi ve svátosti eucharistie. Bude dobré si uvědomit, že ekologie našeho duchovního prostředí je možná jen s pomocí toho, který nás neustále udržuje při životě a očišťuje svým milosrdenstvím.

Nakonec dovolte, abych vám předal několik slov modlitby sv. Faustyny, která krásně doplňuje dnešní zamyšlení: „Velebím Tě, Stvořiteli a Pane, skrytý v Nejsvětější svátosti. Velebím Tě za všechna Tvá díla, v nichž nacházím tolik moudrosti, dobroty a milosrdenství. Pane, rozesel jsi tolik krásy po zemi a ona nám vypráví o Tvé kráse, přestože je pouze Tvým slabým odleskem, Kráso nevýstižná. Ačkoli ses schoval a ukryl a ukryl jsi svou krásu, můj zrak osvícený vírou tě vidí a má duše poznává svého Stvořitele, své nejvyšší dobro, a mé srdce je zcela uchváceno modlitbou chvály. Tvé milosrdenství působí, že mezi námi mizí propast dělící Stvořitele od stvoření. V tobě nacházím všechno, po čem mé srdce může zatoužit." (Den. 1692)
Svatý otec František ve své encyklice „Laudato si" (87) píše: „Uvědoměním si odlesku Boha ve všem, co existuje, zakouší srdce touhu klanět se Pánu za všechno tvorstvo a spolu s ním, jak to ukazuje nádherný chvalozpěv svatého Františka z Assisi: „Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil..."
Zkusme využít letní dny, najít chvíli času, vydat se do přírody a v tomto prostředí poděkovat Bohu za jeho nevýslovné milosrdenství ke všem tvorům.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

logo pěší pouť logo kniha milosrdenství

Aktuální číslo Apoštola

obálka časopisu

Puls

podpora pastorace

po najetí
©2009 pallotini.cz