středový obrázek

Aktuality

Krize – ohrožení nebo šance? - zamyšlení - leden 2012

 

Od tohoto roku chceme před poutní mší svatou třetí sobotu v měsíci zavést krátké zamyšlení o Božím milosrdenství. Chceme se společně s vámi podívat skrze Boží milosrdenství na to, co je v kontextu současné situace církve a světa důležité pro náš duchovní život.

 

 

O čem tedy budeme mluvit? Dovolte, abych vám připomněl slova Svatého otce. Před měsícem, během půlnoční mše svaté v bazilice sv. Petra ve Vatikánu, Svatý otec řekl: „Kdo chce dnes vstoupit do kostela Ježíšova Narození v Betlémě, zjistí, že portál, který byl kdysi vysoký pět a půl metru a vcházeli jím dovnitř císařové a kalifové, byl z velké části zazděn. Zůstal pouze nízký vchod, jehož výška je metr a půl. Pravděpodobně to mělo za cíl chránit lépe kostel před eventuálními útoky, ale především zabránit tomu, aby se do kostela vjíždělo na koni. Kdo chce vstoupit na místo Ježíšova narození, musí se sklonit. Mám za to, že se v tom ukazuje hlubší pravda, kterou se chceme nechat zasáhnout v této svaté noci. Chceme-li nalézt Boha, který se ukázal jako dítě, pak musíme sestoupit z koně našeho „osvíceného“ rozumu. Musíme odložit naše falešné jistoty, naši intelektuální pýchu, která nám brání vnímat blízkost Boha. Musíme následovat vnitřní cestu svatého Františka, cestu oné extrémní, vnější i vnitřní jednoduchosti, která umožňuje srdci vidět. Musíme se sklonit, jít duchovně takříkajíc pěšky, abychom mohli vstoupit skrze portál víry a setkat se s Bohem, který je jiný než naše předsudky a naše mínění. Bůh se skrývá v poníženosti dítěte, které se právě narodilo. Slavíme tak liturgii této svaté noci a odmítáme ulpět na tom, co je materiální, měřitelné a hmatatelné. Dovolme, aby nás činil jednoduchými onen Bůh, který se zjevuje jednoduchému srdci.“

Svatý otec nás vyzývá k pokoře před Bohem a k jednoduchosti života. Tato slova Svatého otce jsou jakousi ozvěnou toho, o čem se dnes tolik mluví: krize současné církve a světa. A právě o krizi chceme tento rok mluvit, a to z hlediska duchovního.

Tuto potřebu vidí také Svatý otec, který při své návštěvě Německa v září loňského roku řekl: „Skutečná krize církve v západním světě je krizí víry. Neprojdeme-li pravou obnovou víry, veškerá strukturální reforma zůstane neúčinná.“

Téma krize se objevuje v médiích většinou ve vztahu k materiální situaci a ekonomickým záležitostem. Možná také proto jsme nějak podvědomě „naladěni“ na takovou vlnu a úroveň vnímání krize. Z toho pak plynou konkrétní důsledky pro náš život: jsme vnímaví k růstu cen a často připravení dělat zásoby, zvyšuje se opatrnost v nakupování a plánování, ve jménu zpevnění základů finančního zajištění se škrtají některé položky.

Přitom ale na úrovni duchovního života tomu už tak není. Je pravda, že uznáváme, že „ono to není tak, jak by to mělo být“, a chceme, aby život z víry nás naplňoval, ale nejsme v duchovním životě stejně vnímaví jako v tom materiálním. Nepřijímáme duchovní opatření: čeho by mělo být víc a čeho méně… čím můžu svůj duchovní život posílit a na čem ušetřit. Zdá se, že mezi naším materiálním a duchovním životem je dost velká propast, která nám zastiňuje pohled na to, jaký je náš opravdový stav.  Ve třetí kapitole Zjevení sv. Jana můžeme najít slova, nad kterými bychom se měli zamyslet: „Vždyť říkáš: Jsem bohatý, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.“ Nevnímáme to asi tak, že jsme ubozí a bídní – to radši řekneme o Africe. Krizi vnímáme spíš jako nebezpečí a varování chránit to, co máme. A přitom Svatý otec v Německu řekl zajímavý postřeh. Pokud by do Německa přijeli lidé z chudé rozvojové země, v Německu „by konstatovali velkou chudobu lidských vztahů a chudobu v oblasti náboženského života.“

Chtěl bych vám říct o zajímavé věci, která se týká „Deníčku“ sestry Faustyny. Přišel jsem na to, když jsem připravoval toto zamyšlení. Hledal jsem v „Deníčku“ slovo „krize“ a nikde jsem je nenašel. Je tam ale slovo „půst“. To je v „Deníčku“ 24 krát. Tak si myslím: možná proto, že nechybí slovo „půst“, neobjevilo se slovo „krize“. Možná proto, že v našem životě chybí půst, objevuje se krize…

Zamýšlíme se nad tím, jaké jsou proporce těchto dvou slov v našem životě.

Proto se domnívám, že bude dobré se tento rok zamyslet nad krizí tak, že se zamyslíme nad postem. Co je to půst a k čemu je? Jak se můžeme postit? Od čeho bychom se měli postit? A naopak: od čeho nesmíme?

Další důvod je, že v říjnu tohoto roku vyhlásí Svatý otec rok víry. Během devíti měsíců se skrze jednotlivá zamyšlení budeme snažit připravit na tuto událost.

Věřím, že tímto způsobem můžeme čelit duchovní krizi a ona se může stát šancí pro náš duchovní život, ze kterého vykvete nakonec dospělejší, silnější víra.

Proto vás také všechny zveme do Slavkovic, abyste prožívali tuto přípravu společně s námi. Po každé mši svaté si můžete vzít text rozjímání domů, zamyslet se nad ním a poskytnout ho také dalším lidem. Věřím, že naše společné setkávání s milosrdným Ježíšem bude tou nejlepší investicí a zajištěním před tou krizí, která neohrožuje naše peněženky, ale naše srdce.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

logo pěší pouť logo kniha milosrdenství

Aktuální číslo Apoštola

obálka časopisu

po najetí
©2009 pallotini.cz