středový obrázek

Aktuality

Pokorný návrat ke Kristu - zamyšlení - únor 2012

Drazí přátelé,

minulý měsíc jsme se zamýšleli nad slovy Svatého otce Benedikta XVI., který poukazoval na kořeny krize, o které se dnes tolik mluví. Svatý otec zdůrazňoval, že je to především krize víry. A vyzýval k obnově víry, která vždy spočívá v pokorném návratu ke Kristu, protože živý vztah ke Kristu a Kristus sám je srdcem víry.

Proto si myslím, že dnes bychom se měli zamyslet nad tím, co můžeme pro náš osobní vztah ke Kristu udělat. Existuje „zázračný“ recept? I kdyby – není potřeba, pokud si uvědomujeme, že je nutné svůj osobní vztah ke Kristu neustále a systematicky oživovat a prohlubovat skrze modlitbu, svátosti a svědectví křesťanského života a zároveň tento vztah ochraňovat před škodlivými vlivy světa (nepodceňujme sílu i toho nejmenšího „semínka zla“, které se dnes tak bohatě zasévá prostřednictvím zvuků a obrazů a které tak snadno, rychle a nekriticky „vdechujeme“).

Je nutné připomenout, že cílem postu v kontextu krize víry a našeho osobního vztahu ke Kristu není nikdy „méně“, ale vždy „více“. Vzdáváme se něčeho, abychom ve svém srdci udělali místo pro něco většího a krásnějšího. Něčeho se vzdát, abychom získali víc. Vzdát se svých představ, očekávání, způsobu života, který vystavuje náš vztah ke Kristu škodlivým vlivům světa (např. omezit sledování televize, kontrolovat to, na co se díváme, co posloucháme, o čem mluvíme, z hlediska prospěchu nebo škodlivosti pro náš osobní vztah ke Kristu) a málo nás orientuje na to, co naši víru oživuje, podporuje a ochraňuje (modlitba, duchovní čtení, hodnotný film, pořad v TV Noe, v Proglasu, účast na setkání ve farnosti, na biblické hodině, setkání rodin atd.). 

Rád bych vám v tomto kontextu nabídnul k zamyšlení slova svatého apoštola Pavla, který napsal: A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista. (Flp 3,8-9) Není krásná tato jednoznačnost Pavlovy víry? Jeho odhodlání hledat ve všem, všude a vždycky toto Světlo, které spatřil u Damašku? A tomuto hledání podřídit způsob života? Zajímavé přitom jsou, a pro nás jakýmsi způsobem také příznačné, dvě věci: že tato slova svatý Pavel napsal ve vězení a že je adresoval Filipským křesťanům – tehdejším Evropanům. Filipi bylo totiž město v Makedonii, v první evropské oblasti, ve které svatý Pavel působil.

Svatý Pavel nám tímto předkládá svůj životní „program“: získat Krista. Není u podstaty otázek, jak vyřešit krizi, jak obnovit víru, jak vylepšit svět, jak vyřešit mé osobní problémy, ta jediná a nejdůležitější otázka: jak získat Krista?

Možná, že v hledání odpovědí pro nás může být jakousi nápovědou úryvek ze Zjevení sv. Jana: „Andělu církve v Efezu piš: mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív.“ (Zj 2,1., 4-5). Zdá se, že v dnešní době jsme často odešli od jednoduchosti a od pokory ve víře a že ta jednoduchost a pokora nám chybí tím více, čím víc si usnadňujeme nejen praktikování naší víry, ale také si přehnaně „zpříjemňujeme“ život. „Nemáme čas“ (?) na modlitbu – tak ji zkrátíme nebo i úplně vynecháme. Máme (zrovna) v pátek chuť na maso, tak si je dáme. Nechce se nám pokleknout k modlitbě, tak si sedneme nebo i lehneme. Čtení svatého Písma doma, modlitba růžence, společná modlitba v rodinách, duchovní četba – častokrát chybí úplně nebo závisí na tom, co zrovna dávají v televizi, co se má ještě udělat atd. Nevyužíváme nebo zanedbáváme prostředky, a očekáváme plody! Takové jednání nás nebezpečně přibližuje ke stírání hranic mezi tím, co je v našem životě svaté (nikoliv snadné a příjemné), a tím, co svaté není. Je to jenom pár příkladů, ale asi postačí k tomu, abychom si připomněli, že oživování a udržování vztahu lásky ke Kristu vyžaduje naši pokoru, náš čas, trpělivost a předpokládá určitý způsob života. Něčím se přece naše víra živit musí!

Nedávno byla zveřejněna Nóta Kongregace pro nauku víry ke slavení Roku víry. V rozhovoru pro Vatikánský rozhlas komentoval tuto Nótu O. Hermann Geissler z Kongregace pro nauku víry: „Víra je drahocenný dar a evangelium hovoří o této drahocenné perle, takže je-li víra opravdu drahocenným darem, musíme jej docenit, přijmout, uchovávat, šířit a dosvědčovat. Zdá se mi, že máme-li být upřímní, musíme si říci, že v církvi jsou velké mezery. Jsou věřící, kteří víru vůbec neznají, nepraktikují, nesnaží se víru pěstovat, nemluvě o chybějícím svědectví. Pokud srdce nehoří, nemůže být víra předávána.

Život víry má svá pravidla, která nelze porušovat nebo zanedbávat, aniž by to neovlivnilo „hoření“ našeho srdce. Je můj způsob života pro mou víru „bio“, příznivý, zdravý? Nebo je tam až příliš „světové chemie“ a „zvýrazňovačů chuti“?

Dále je důležité hned na začátku naší cesty k obnově víry svěřit Pánu Ježíši naši touhu po obnovení živého vztahu s Ním a s pokorou se stále za to modlit a tuto prosbu opakovat.

Sv. Augustin nám připomíná: „Takový je náš život, že se cvičíme a připravujeme toužením. Ale svatá touha nás vycvičí jen potud, pokud své tužby odpoutáme od lásky k časným věcem. To, co se má začít naplňovat, má být napřed prázdné. Máš-li být naplněn dobrým, vylij nejdříve to špatné. Dejme tomu, že tě Bůh chce naplnit medem; jsi-li plný octa, kam dáš med? Je třeba to, co bylo v nádobě, vylít, a nádobu řádně vyčistit, i když to, aby mohla přijmout něco nového, dá práci a vyžaduje dřinu.

Zajímavé jsou v tomto kontextu události ze života sestry Faustyny, které vypovídají, jak důležité a účinné mohou být duchovní touhy. Dne 10. dubna 1937 Pán řekl Faustyně: „Pro tvé horoucí tužby urychluji svátek Milosrdenství.“ (Den. 1082). V únoru roku 1938 Pán Ježíš říká o duších, usilujících o dokonalost: „Jsem rád, že chtějí mnoho, vždyť já toužím dávat mnoho, velmi mnoho. Naopak jsem smutný, když duše žádají málo, zužují svá srdce.“ (Den. 1578). Nakonec ještě jeden úryvek z Deníčku sestry Faustyny. Ať je pro nás pozváním ke vstoupení do osobního vztahu s Pánem Ježíšem. Faustyna píše: „Dnes večer se mě Pán zeptal: - Nemáš v srdci nějaké touhy?“ (Den. 1700)

Pokud se tedy chceme připojit ke Svatému otci a reagovat na krizi víry snahou obnovit svůj vztah ke Kristu, položme s pokorou k nohám milosrdného Ježíše naši touhu po tom, nezanedbávejme prostředky, které k tomu vedou, a chraňme oheň víry před tím, co není dobré a co přichází ze světa.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

logo pěší pouť logo kniha milosrdenství

Aktuální číslo Apoštola

obálka časopisu

po najetí
©2009 pallotini.cz