středový obrázek

Aktuality

Bůh hledí na svět očima betlémského Dítěte - zamyšlení - prosinec 2012

Drazí přátelé,

Bůh hledí na svět a na každého člověka očima betlémského Dítěte“ – tato slova jsou názvem článku na stránkách www. radiovaticana.cz, který navazuje na homilii Svatého otce Benedikta XVI. z  1. prosince 2012 během nešpor v bazilice svatého Petra.

Zamyslel jsem se nad těmito slovy. Blížíme se přece k vánočním svátkům a určitě se během této doby několikrát setkáme s Betlémy a zastavíme se u jesliček. Většinou se díváme na jesličky, malého Ježíše, Marii a Josefa, hodnotíme krásu Betléma, nápaditost a atmosféru, kterou Betlém vytváří. Pokud se někdo ponoří trochu více do hloubky, vnímá při pohledu na malého Ježíše ticho a pokoj, chudobu a jednoduchost, křehkost a zranitelnost vánočního poselství. Jak to ale vypadá z Božího pohledu? Dívá se na nás malý Ježíš z jesliček? Dívá se na nás Panna Maria a Josef? Vůl a osel – o jejich pohled moc nestojíme, ale pozornost Ježíše a cele Svaté rodiny – ta je pro nás zajímává!


Svatý otec ve své homilii řekl: „Oči Boha na nás hledí, protože je věrný své lásce!“ Pokud je to tak, začal jsem se ptát: Jak se tedy malý Ježíš dívá na můj život? Vidí v něm také ticho a pokoj? Vidí chudobu a jednoduchost? Vnímá mou slabou vůli, křehkost a zranitelnost Boží milosti ve mně?

Takových otázek je možné si položit nesčetné množství. Mě ale oslovilo v těch slovech Svatého otce nejvíce to, že Bůh na nás hledí s láskou. Ne, že nás pozoruje, hlídá, dívá se a sleduje jako strážce v muzeu sleduje obraz z průmyslové kamery, ale že hledí s láskou, protože je věrný své lásce.

Italský básník Dante Alighieri řekl, že z ráje nám zbyly tři věci: hvězdy, květy a oči dítěte. Zdá se mi, že během Vánoc, které budeme prožívat v Roku víry, bychom se měli více zadívat do Božích očí. Možná, že pro nás bude velice povzbuzující neptat se jen, jaká je naše víra v Boha, ale také jaká je Boží víra v nás. Zamyslet se nad tím, co to pro mě znamená, že se Bůh na mě dívá s láskou – ano, připustit i tu možnost, že se při pohledu na mě, můj život a mé problémy s láskou usmívá a vztahuje ke mně své ruce, že je věrný své lásce a v tom všem, co je potřeba udělat, že nebudu sám. Čím víc je tento pohled pro mě nový, tím více mě může obohatit v mém pohledu na mou víru.

Vánoce, které se blíží, jsou také příležitostí, abychom vzpomněli na Pannu Marii, na kterou se Bůh také podíval a kterou vyvolil za Matku svého Syna. Zprávu o tomto pohledu jí přinesl archanděl Gabriel a ona řekla Bohu své „ano“. Myslíte, že neměla pochybnosti, že pro ni vše od začátku bylo jasné a že všemu rozuměla? Ptala se přece anděla hned: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ A dostává odpověď: „Sestoupí na tebe Duch Svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“ (srov. Lk 1, 34 -35)

Maria rozumí: je to tajemství, které přesahuje lidský rozum. Proto také nehledá pochopení nebo vysvětlení u lidí, ale hledá sílu ve svém „ano“, které Bohu řekla. A ve věrnosti tomu „ano“ je neustále a ve všem Bohem vedená. Svůj život úplně sladí s Božím působením.

Cestu pochybností musela ve svém duchovním životě zažít také svatá sestra Faustyna. Stačí, když si připomeneme, že Faustyna se skoro dva roky nesetkala s nikým, kdo by jí potvrdil, že zjevení Ježíše, která měla, jsou pravá. Ve svém „Deníčku“ píše: „Úplně se odevzdávám Bohu a má duše touží po pravdě. Už déle nemohu žít v pochybnostech, i když v duši jsem měla tak velkou jistotu, že ty věci jsou od Boha, že bych za ně dala život, ale přesto nade všechno toto jsem postavila názor zpovědníka a předsevzala si postupovat tak, jak bude chtít on a jaké mi dá pokyny.“ (Den. 130) Pochybnosti ji ale doprovázely ještě dlouhou dobu. Jednou dokonce ve svém Deníčku napíše: „Znovu mi do duše padá strašná temnota. Zdá se mi, že jsem pod vlivem klamů. Když jsem šla ke zpovědi načerpat síly a světlo – nenalezla jsem. Zpovědník mi způsobil ještě víc pochybností, než jsem předtím měla.“ (Den. 211) Potom ji Pán Ježíš jednou řekne, že nejhorší v duchovním životě je podlehnout znechucení a že pochybnosti a pokušení ji nesmí vyvést z míry, aby tak přišla o vnitřní pokoj. Ke konci života Faustyna napíše, že nemá pochybnosti ohledně zjevení a úcty k Božímu milosrdenství.   

Nakonec bych rád citoval slova Svatého otce, která pronesl k příležitosti slavnosti Neposkvrněného Početí Panny Marie: „Vždycky nás osloví a vede k zamyšlení skutečnost, že ona rozhodující chvíle osudů lidstva, ona chvíle, ve které se Bůh stal člověkem, je zahalena hlubokým tichem. Setkání božského posla a Neposkvrněné Panny nastává zcela nepozorovaně, nikdo o něm neví a nikdo o něm nemluví. Je to událost, která, byť by se stala v naší době, nezanechala by stopu v novinách a časopisech, protože je mystériem, ke kterému dochází mlčky. To co je opravdu velkolepé, děje se často nepozorovaně a pokojné mlčení je mnohem plodnější než frenetický pohyb, který charakterizuje naše města, ale který existoval i tehdy ve velkých městech jako Jeruzalém, byť v jiných proporcích. Tento aktivismus nás činí neschopnými se zastavit, setrvat v klidu a naslouchat tichu, ve kterém Pán dává slyšet svůj diskrétní hlas. Maria byla v den, kdy obdržela andělovo poselství, zcela usebraná a zároveň otevřená k naslouchání Bohu. Není v ní žádná překážka, žádná clona, není nic, co by ji oddělovalo od Boha. Takový je smysl jejího bytí bez prvotního hříchu. Její vztah k Bohu je svobodný od jakékoliv - i minimální - trhlinky; žádná separace, žádný stín egoismu, nýbrž dokonalý soulad: její malé lidské srdce je dokonale „soustředěno“ na nezměrné srdce Boha. Ano, drazí bratři a sestry, hlas Boha se nedá poznat ve hřmotu a hemžení; Jeho plán s naším osobním a sociálním životem není patrný na povrchu, nýbrž sestoupením na hlubší rovinu, kde působí síly nikoli ekonomické a politické, nýbrž mravní a duchovní. Maria nás zve, abychom tam sestoupili a sladili se s Božím působením.“

Ticho potřebujeme, abychom se zadívali do Božích očí, abychom slyšeli Boží hlas, s odvahou čelili pochybnostem a s Pannou Marií řekli „ano“. Ticho potřebujeme k obnově víry a také proto, abychom si odpočinuli o Vánocích, setkali se s rodinou a sami se sebou.

Dovolte, abych Vám nakonec popřál požehnané Vánoce slovy Svatého otce Benedikta XVI.: „Drazí bratři a sestry, obraťme svůj pohled k Betlémské jeskyni: Dítě, o kterém rozjímáme, je naší spásou! Přineslo světu univerzální poselství smíření a pokoje. Otevřeme svoje srdce, přijměme jej do svého života.“

 

P. Wojciech Zubkowicz SAC

logo pěší pouť logo kniha milosrdenství

Aktuální číslo Apoštola

obálka časopisu

po najetí
©2009 pallotini.cz