Aktuality

Drazí přátelé,

před námi je měsíc říjen. Je to také měsíc spojený s růžencem. V říjnu se zvláštním způsobem obracíme k Bohu modlitbou růžence, spojení s Pannou Marií. Růženec není přece jen tolik modlitba, kterou se modlíme k Panně Marii, ale modlitba, kterou se modlíme spolu s Pannou Marií k Bohu. Rozjímáme s Pannou Marií, co pro nás Bůh učinil. 

Určitě si ještě pamatujeme výzvu Svatého otce k modlitbě o mír ve světě a pamatujeme si také na to, že 13. října Svatý otec zasvětí svět Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Mše svatá, po které se tato důležitá událost dokoná, začne na náměstí sv. Petra v 10.30 hod. a bude ji předcházet modlitba růžence od 10.00 hod., kterou povede Svatý otec.

Zdá se proto vhodné, než začne říjen, věnovat pár řádků modlitbě růžence, o němž Mons. Hugh Boyle, americký biskup, zajímavě řekl: „Nikdo nemůže žít neustále v hříchu, a zároveň se modlit růženec: buďto se vzdá hříchu, nebo růžence."

Hned na začátku nelze tady nevzpomenout papeže Lva XIII., o kterém se říká, že byl papežem růžence. To právě on zavedl zvyk denní modlitby růžence během měsíce října a v roce 1883 (letos je to 130 let) do Loretánské litanie přidal invokaci „Královno posvátného růžence“. Lev XIII. vydal přes deset encyklik věnovaných růženci a zdůrazňoval, že proud Božích milostí teče k lidstvu od Boha Otce, skrze Ježíše Krista a Pannu Marii. Proto by se také měl člověk utíkat k Bohu na přímluvu Panny Marie, skrze Ježíše Krista. O růženci prohlásil: „Růženec je nejznamenitějším způsobem modlitby a nejúčinnějším prostředkem k dosažení věčného života. Je lékem na všechny naše hříchy, zdrojem veškerého našeho požehnání."

Pro nás mohou být také zajímavé dvě události ze života Lva XIII. Papež Lev XIII., který byl papežem v letech 1878 – 1903, byl tím, který se 4. listopadu roku 1884 zasloužil o vznik papežské koleje pro české a moravské bohoslovce nazvané „Bohemicum“, dnešní „Nepomucenum“. Druhá událost může být pro nás také podnětem k zamyšlení. Dne 22. listopadu 1902 Svatý otec vyhlásil krátkou encykliku „Quae ad nos“, určenou českým a moravským biskupům v čele s pražským arcibiskupem Lvem Skrbenským. Papež v textu kritizuje rychlý postup sekularizace českého a moravského národa a vyzývá biskupy k podniknutí naléhavých protiopatření. Encyklika navrhuje svolání konference všech českých a moravských biskupů, která by se měla tomuto problému věnovat a najít cesty k jeho řešení, a vyzývá český klérus k jednotě. 

Další myšlenka o růženci souvisí s úctou k Božímu milosrdenství. Minulou neděli, 15. září 2013 to bylo 62 let od vydání encykliky papežem Piem XII. 
o růženci „Ingruentium Malorum“. V této encyklice papež napsal: „Častá recitace stejných slov spíše než aby činila modlitbu bezobsažnou a nudnou, naopak má obdivuhodnou schopnost naplňovat člověka důvěrou v mateřské Srdce Panny Marie." Důvěra k Bohu je cílem úcty k Božímu milosrdenství a cesta vede k Bohu skrze Marii a její Neposkvrněné Srdce. Kdo má srdce naplněné důvěrou k Panně Marii, přichází k ní a ona vždy vede dál, přímo k milosrdnému Srdci svého Syna. Kdo se modlí růženec, ten rozjímá, co Bůh pro lidstvo udělal, a toto vědomí vede k velebení Božího milosrdenství.

Mimochodem, je zajímavé, že tuto encykliku papež Pius XII. vydal v roce 1951 pod stejným titulem. „Ingruentium Malorum“ totiž znamená „narůstající, blížící se zlo“. Může se zdát divné, že v roce 1951 papež, který zažil druhou světovou válku (papežem byl v letech 1939 – 1958) takovým způsobem vnímá realitu a ukazuje růženec jako prostředek pro záchranu. S modlitbou růžence na rtech také Pius XII. zemřel. Nasvědčuje to tomu, jak velikou naději vkládal Svatý otec do růžence. Ve své encyklice o růženci vyzývá k boji se zlem moderní doby a kreslí také způsob boje: „Nikoliv silou, nikoliv zbraněmi, nikoliv silami člověka, nýbrž s Božskou pomocí získanou prostřednictvím této modlitby."

Podobně to vnímal sv. otec Pio, který dost razantně prohlásil: „„Někteří hloupí lidé si myslí, že mohou projít životem bez pomoci blahoslavené Matky. Milujte Pannu Marii a modlete se růženec, neboť růženec je zbraní proti zlu dnešního světa." Sv. otec Pio nejen vyzýval k modlitbě růžence, ale především se sám modlil celý růženec a to někdy i víc, než desetkrát za den.

Není možné v tak krátkém zamyšlení připomenout celé učení Církve o růženci. Stačí jen říct, že tématu růžence se věnovalo 48 papežů a bylo vydáno 278 dokumentů o růženci. Vzhledem k tomu, že byl růženec potvrzen papežem Piem V. v 16. století, je to opravdu číslo mimořádné. 

Jako povzbuzení k modlitbě růžence připomeňme ještě třeba papeže Jana XXIII., který se každý den modlil 15 desátků růžence a Jana Pavla II., který řekl, že růženec je jeho oblíbenou modlitbou a který také v roce 2002, svým apoštolským listem „Rosarium Virginis Mariae“ přidal k růženci pět nových tajemství světla. 

Bratři a sestry,

myslím si, že pro získání motivace k modlitbě růžence je důležité si uvědomit nejen, za co se modlíme a uvěřit že růženec je účinný prostředek, ale také, a možná pro mnohé především, si uvědomit s kým se modlíme, že se v modlitbě růžence setkáváme s Pannou Marii, s ní se modlíme, a kdo je Panna Maria.

Proto také bych rád ještě připomněl slova Svatého otce Františka, která zazněla v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě, letos v květnu. Svatý otec řekl: „Maria je matkou, a matka si dělá starost především o zdraví svých dětí, dovede o ně pečovat vždy s velkou a něžnou láskou. Matka Boží pečuje o naše zdraví. Co to znamená, že Matka Boží pečuje o naše zdraví? Myslím zvláště na tyto tři aspekty: pomáhá nám růst, vyrovnávat se s životem a být svobodnými.“ Dále Svatý otec pokračuje: „Maminka pomáhá dětem růst a chce, aby vyrůstaly dobře. Proto je vychovává, aby neupadly do lenosti, která plyne také z určitého blahobytu, a aby si nezvykaly na pohodlný život, který se spokojí jenom vlastnictvím věcí. Matka Boží činí totéž s námi, pomáhá nám, abychom rostli v člověčenství a ve víře, abychom sílili a neustupovali pokušení být povrchními lidmi a křesťany, nýbrž žili zodpovědně a směřovali stále výše. Maminka pak také myslí na zdraví svých dětí tím, že je vychovává k tomu, aby čelili životním těžkostem. Výchova a péče o zdraví nespočívá ve vyhýbání se problémům, jakoby život byl autostrádou bez překážek. Maminka pomáhá dětem dívat se na životní problémy realisticky, neztrácet se v nich, nýbrž odvážně jim čelit, neochabovat a umět je překonávat zdravou rovnováhou, kterou matka „vnímá“ mezi bezpečným prostředím a zónami nebezpečí. Neexistuje život bez výzev, a chlapec nebo děvče, pokud se s nimi nedovede vyrovnat a postavit se jim, je bez páteře! Pán nás svěřuje do láskyplných a něžných rukou Matky, abychom pocítili její oporu při střetnutí a přemáhání těžkostí svého lidského a křesťanského putování. Nemějme strach před těžkostmi a vyrovnávejme se s nimi za pomoci maminky. Dobrá matka pomáhá také přijímat svobodně definitivní rozhodnutí. Není to snadné, ale maminka to dovede. Co však znamená svobodně? Jistě to neznamená dělat všechno, co se zachce, nechat se ovládnout vášněmi, přecházet bez rozlišování od jedné zkušenosti ke druhé, následovat dobové módy; svoboda neznamená obrazně řečeno vyhodit z okna všechno, co se nelíbí. To není svoboda! Svoboda je nám darována, abychom v životě uměli přijímat dobrá rozhodnutí! Maria nás jako dobrá matka vychovává, abychom byli schopni jako Ona uskutečňovat definitivní rozhodnutí v této době, kdy takříkajíc kraluje filosofie provizoria a je těžké zavázat se v životě definitivně.“

Nakonec své promluvy Svatý otec řekl: „Drazí bratři a sestry, jak obtížné je v naší době přijímat definitivní rozhodnutí! Svádí nás provizornost. Jako bychom toužili zůstat adolescenty po celý život, což má určitý půvab. Nemějme strach z definitivních závazků, nároků, které nás zaměstnají a zainteresují po celý život! Tak se náš život stane plodným!“

V Deníčku sestry Faustyny, si můžeme přečíst: „Dnes jsem při růženci náhle uviděla ciborium s Nejsvětější svátostí. To ciborium bylo odkryté a poměrně hodně plné hostií. Z ciboria zazněl hlas: „Tyto hostie přijaly duše obrácené tvou modlitbou a utrpením.“ (Den. 709)

Kéž by naše modlitba růžence nebyla v říjnu provizorní! Kéž by plodnost našeho života bylo možné přepočítat na přijaté hostie, jak o tom píše sv. Faustyna ve svém Deníčku!