středový obrázek

Aktuality

První úkol: namaluj obraz a posvěť jej na svátek milosrdenství - zamyšlení nad Deníčkem sv. Faustyny (4) - říjen 2014

Drazí přátelé,
v předchozím zamyšlení jsme se zastavili u tří prvků, které byly patrné už na začátku řeholní cesty sestry Faustyny: utrpení, Božího jednání a poslušnosti. Skrze toto všechno Bůh sjednocoval Faustynu se sebou a tímto ji připravoval k plnění poslání a úkolů souvisejících s úctou k Božímu milosrdenství.
První úkol, který obdržela v neděli 22. února roku 1931 v klášteře v Plocku, popisuje Faustyna ve svém Deníčku takto: „Večer, když jsem byla v cele, uviděla jsem Pána Ježíše oblečeného do bílých šatů. Jednu ruku měl pozdviženou k žehnání a druhá se dotýkala šatů na hrudi. Z poodhrnutých šatů na hrudi vycházely dva velké paprsky: jeden červený a druhý světlý. Mlčky jsem hleděla na Pána, má duše byla naplněna bázní, ale i velkou radostí. Po chvíli mi Ježíš řekl: Namaluj obraz podle toho, co vidíš, s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti. Toužím, aby byl tento obraz uctíván nejprve ve vaší kapli a na celém světě. Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne. Slibuji také už zde na zemi vítězství nad nepřáteli a obzvlášť v hodině smrti. Já sám ji budu bránit jako svou slávu.“ (Den. 47)

Faustyna řekla o tom přání Pána Ježíše zpovědníkovi, ale ten to pojal obrazně, že by měla malovat obraz Pána Ježíše ve své duši. Zajímavé je, jak rychle ji odpovídá Pán Ježíš. Ten, kdo čte Deníček sv. Faustyny, ví, že některá slova v Deníčku jsou vyznačena tučně. Jsou to slova Pána Ježíše. Tento způsob označování vychází z rukopisu Deníčku. V rukopise Faustyna podtrhla tužkou slova Pána Ježíše. To, co uslyšela Faustyna, když odcházela od zpovědnice, je právě v rukopisu a v Deníčku označené jako slova Pána Ježíše: „Můj obraz je ve tvé duši.“ (Den. 49)
Další slova Pána Ježíše, která následují hned potom, spojují obraz s nejdůležitější formou úcty k Božímu milosrdenství, která byla předaná sestře Faustyně: se svátkem Milosrdenství. Pán Ježíš říká: „Chci, aby ten obraz, který namaluješ štětcem, byl slavnostně posvěcen o první neděli po Velikonocích; tato neděle má být svátkem milosrdenství.“ (Den. 49)
Tady bych trochu odbočil, ale myslím si, že bude dobré si připomenout, že to, co nám sv. sestra Faustyna přináší, jsou nové formy úcty k Božímu milosrdenství. Chronologicky můžeme tyto nové formy úcty seřadit takto:
Obraz milosrdenství (22.02.1931, Plock),
Svátek milosrdenství (22.02.1931, Plock),
Korunka k Božímu milosrdenství (13.-14.09.1935, Vilno),
Hodina milosrdenství (říjen 1937, Krakov)
 a šíření úcty k Božímu milosrdenství (srov. Den. 1075).
Pokud bychom ale chtěli seřadit tyto formy úcty dle významu, na prvním místě by byl svátek milosrdenství. O svátku milosrdenství ještě budeme mluvit (stejně jako o každé formě úcty), je dobře si ale uvědomit, že úcta k Božímu milosrdenství na základě zjevení sv. Faustyny je proto, aby se mohl konat svátek milosrdenství. A svátek milosrdenství je, když se člověk setkává s Božím milosrdenstvím. Proto cílem úcty k Božímu milosrdenství je důvěra, která nás vede k tomuto setkání.
Ještě bych u toho poznamenal – jako podnět k zamyšlení a povzbuzení, že svátek milosrdenství se v určitém slova smyslu koná nejen o první neděli po Velikonocích, ale že každá zpověď je také svátkem milosrdenství. Možná na to zapomínáme nebo to nějak přehlížíme, protože málokdy nebo nikdy
neprožíváme svou zpověď tak, jak naši zpověď prožívá Bůh. S jakou radostí nám vychází vstříc, jak nás obklopuje svou nekonečnou láskou, jak se na nás s láskou dívá, jak před námi otevírá celé své srdce, jak nás obklopuje svým milosrdenstvím, jak nás chce obejmout a políbit všechny naše rány. Je dobře se nad tím zamyslet, zda a jak prožívám setkání s Bohem ve zpovědi, zda jsme schopni zvednout náš zrak nad svůj život a své problémy, abychom si aspoň zkusili představit obrovskou Boží radost nad námi. Svátek milosrdenství je veliké pozvání určené celému lidstvu: ať ví, že má domov, a ať se vrátí.
První úkol, který sv. Faustyna obdržela, tedy namalovat obraz, je hned propojen se svátkem milosrdenství. Tento obraz má být posvěcen na svátek milosrdenství. Není to proto, aby byl posvěcen a jaksi ponořen do nekonečné Boží milosti, která je spojená s tímto svátkem? Není silou obrazu milost Pána Ježíše, stejně jako o velikosti svátku milosrdenství vypovídá veliká milost úplného odpuštění vin a trestů (srov. Den. 300)? Vidíme, že Pán Ježíš hned, od začátku spojuje obraz se svátkem milosrdenství. Obraz je jaksi vizuálním pozváním k prožití veliké radosti z návratu a setkání s Bohem. Je pozváním k svátku milosrdenství.
Je dobře to říct, protože se zdá, že v povědomí mnoha lidí je svátek milosrdenství stále jaksi ve stínu. Obraz je vidět po celém světě, a to je dobře, Korunku se také modlí hodně lidí po celém světě, nutné je ale zdůrazňovat význam svátku milosrdenství, protože bez svátku milosrdenství úcta k Božímu milosrdenství nemá jaksi konkrétní cíl. Aby člověk mohl tohoto cíle dosáhnout, musí pro to také něco konkrétního udělat (obětovat, změnit život, vynaložit úsilí), ale zároveň může získat nepochopitelnou věc: nový život. Milost svátku milosrdenství je totiž stejná, jako milost, kterou dostáváme pouze ve svátosti křtu.
Krásně se nám s tímto spojují slova Pána Ježíše, která následují v Deníčku: „Toužím, aby kněží hlásali toto mé veliké milosrdenství k hříšným duším. Ať se hříšník nebojí přiblížit se ke mně. Pálí mě plameny milosrdenství, chci je vylít na lidské duše.“ (Den. 50)
Na konec bych ještě rád poznamenal jednu věc. Důvěru, která je cílem úcty k Božímu milosrdenství, očekává Pán Ježíš od Faustyny a od představených sestry Faustyny od začátku. Faustyna poznamenává v Deníčku, že se Pán Ježíš pozastavoval nad nedůvěrou, která „
mi rozdírá mé nitro.“ (Den. 50) Když tedy Faustyna byla ujištěna, že se jedná o opravdový obraz, šla za představenou, aby jí sdělila přání Pána Ježíše. Představená na to řekla, ať Pán dokáže, že je to jeho vůle. Pán Ježíš na to říká: „Dám to poznat představeným skrze milosti, které prostřednictvím tohoto obrazu udělím.“ (Den. 51) Nejdříve tedy namalujte obraz a potom poznáte, že to byla má vůle.
Nejistá je ale nejen představená. Faustyna také prožívá pochybnosti. Dokonce jednou během zpovědi prosí, aby ji zpovědník osvobodil od úkolu malovat obraz, a když to zpovědník neudělá, Faustyna poznamená ve svém Deníčku, že ji to nesmírně zarmoutilo. (srov. Den. 52,53)
Nejistoty a pochybnosti se v srdci sv. Faustyny prolínají s vnitřní jistotou, že celá tato záležitost je Boží vůle. Proto se Faustyna modlí: „Můj Ježíši, řiď můj rozum, vezmi si zcela do svého vlastnictví celou mou bytost, uzavři mě v hloubi svého Srdce a chraň před úklady nepřítele. Jedině ty jsi má naděje. Hovoř skrze má ústa, když se setkám s mocnými a učenými, já ubohost největší, aby poznali, že je to záležitost Tvá a od Tebe pochází.“ (Den. 76)
I když ze života sv. Faustyny zmizely pochybnosti, přišly ještě temnoty a pokušení. Ale Bůh už pro ni připravil pomoc. Touto viditelnou pomocí byl páter Michal Sopoćko, se kterým se sestra Faustyna měla už zanedlouho setkat ve Vilně.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

logo pěší pouť logo kniha milosrdenství

Aktuální číslo Apoštola

obálka časopisu

po najetí
©2009 pallotini.cz