Aktuality

Drazí přátelé,
postní doba je čas obrácení, změny života, je to šance a pozvání, ale zároveň dar. Je to milost. Proto bych také rád dnešní zamyšlení věnoval milosti. O milosti se sestra Faustyna ve svém Deníčku zmiňuje víc než 600 krát, což také vypovídá o tom, jak důležitý a podstatný prvek její duchovního života to byl. Faustyna vnímá stopy Boží milosti v podstatě všude, i tam, kde my bychom možná Boží milost dokázali vidět jen stěží. Např.: „Utrpení je veliká milost" (Den. 57), „milost sebepoznání" (Den. 71), „milost obrácení" (Den. 186). Faustyna si je dokonce vědoma toho, že milost Boží ji udržuje při životě: „Kdyby mě nepodpírala tvá svatá milost, tak bych se během chvilky proměnila v nicotu," (Den. 256) vyznává a děkuje Bohu. Na jiném místě Faustyna připomíná: „Každá milost dává duši moc a sílu k činu, odvahu k utrpení." (Den. 772) My také víme, že milost Boží je základ, bez Boží milosti není člověk schopen dosáhnout spásy, protože spása je milost. Jsme spaseni ne na základě vlastních skutků, ale obětí Ježíše Krista, což velmi často zdůrazňuje třeba sv. Pavel v dialogu s Židy, kteří spasení zakládali na Toře.

Co je to ale milost? Katechismus říká v paragrafu 2021: „Milost je pomoc, kterou nám Bůh dává, abychom odpovídali na naše povolání stát se jeho adoptivními dětmi. Uvádí nás do vnitřního života Nejsvětější Trojice." Takže milost Boží je víc než podání ruky, pozvednutí, pomoc na cestě. Je to pozvání ke společnému, vnitřnímu životu Nejsvětější Trojice.
Je to tedy veliká věc. Můžeme říct: opravdu neslýchaná věc. Bůh chce, aby člověk byl jako on. Zve člověka ke společenství lásky. Nabízí se otázka: kdo tedy může získat milost? Je snad pro všechny? Určitě je o každou Boží milost veliký zájem! Ano, Boží milost je pro všechny, ale často o ní, bohužel, není zájem. Víme to asi i bez Deníčku, že ne vždy má člověk zájem o Boží milost, ale Deníček nám to potvrzuje svým jednoduchým, zvláštním způsobem. Jednou, když Faustyna byla v zahradě, setkala se s Ježíšem. Na otázku, co tady dělá, Pán překvapivě odpovídá: „Hledám duše, které by mou milost přijaly." (Den. 1705) Aby duše byla schopná přijmout Boží milost s otevřeností, musí být pokorná a poslušná. „Pamatujte si pro celý tento život, že tak jako vody stékají z hor do údolí, tak také Boží milosti stékají pouze na pokorné duše." (Den. 55) - můžeme si přečíst v Deníčku. Zároveň se tam ale zdůrazňuje, že „Bůh je velice štědrý a nikomu svou milost neodmítá - dává více, než o co my ho prosíme." (Den. 291)
Na mnoha místech Deníčku se ale jako stín prolíná smutná pravda, že lidé o Boží milosti často nestojí. Během jednoho zjevení si Pán Faustyně stěžuje: „Pro ně přebývám ve svatostánku, jako Král milosrdenství toužím obdarovávat duše milostmi, ale nechtějí je přijmout. Alespoň ty ke mně přicházej co nejčastěji a ber ty milosti, které oni nechtějí přijmout, a tím potěšíš mé Srdce. Ach, jak je lhostejnost duší za tolik dobroty, za tolik důkazů lásky veliká, mé Srdce zakouší samý nevděk, zapomenutí od duší, které žijí ve světě; na všechno mají čas, jenom nemají čas na to, aby přišly za mnou pro milosti." (Den. 367)
Někdy ale může být situace trochu jiná. Člověk prosí, ale potom milost nechce přijmout. Proto také sestra Faustyna píše na jednom místě v Deníčku: „Pán Bůh dává milosti dvěma způsoby: skrze vnuknutí a osvícení. Když prosíme o milost, Bůh nám ji dá, tak ji chtějme přijmout, ale abychom ji přijali, je třeba sebezáporu. Láska nespočívá ve slovech ani v citech, ale ve skutku. Je to úkon vůle, je to dar, čili darování; rozum, vůle, srdce - tři mohutnosti, které musíme při modlitbě cvičit." (Den. 392)
Jak Boží milost do života přichází? Jsme doslova obklopení Božími milostmi: „Ach, živote šedý a monotónní," vyznává Faustyna, „kolik je v tobě pokladů. Milost, kterou mám v tuto hodinu, se v další hodinu už nezopakuje. Bude mi dána další hodinu, ale už ne ta samá." (Den. 62) „Každá chvíle mi přináší nové milosti a příležitost dobře činit." (Den. 245). Někdy ale může člověk snadno Boží milost přehlédnout: „Nejčastěji jsem zakoušela Boží milosti, když jsem to nejméně očekávala." (Den. 145) - popisuje Faustyna.
Z Deníčku se můžeme dozvědět, že nejvíce milostí duše obdrží, když budou rozjímat o Ježíšově utrpení (srov. Den. 737). Zdrojem veškerých milostí je rána Srdce Pána Ježíše (srov. Den. 1190).
Co můžeme udělat, abychom přijali milosti, které nám Bůh dává? Sestře Faustyně dává Pán Ježíš zajímavou radu, která může být velmi užitečná i pro nás. Říká jí, aby nikdy nevěnovala pozornost nádobě, v níž jí svou milost posílá, ale samotné milosti a tomu, aby co nejdokonaleji na Boží milost odpověděla (srov. Den. 1599).
Z Deníčku také víme, že pokud Pán dává své milosti během modlitby, dělá to často ke konci modlitby (srov. Den. 268), což také na jednom místě Deníčku potvrzuje Faustyna, která ke konci modlitby pocítila Boží milost ve své duši (srov. Den. 411)
Pro získání milostí je nezbytná důvěra: „Milosti z mého milosrdenství se čerpají jedinou nádobu, a tou je důvěra." (Den. 1578) - říká Pán Ježíš. Je dobré si tady připomenout, že právě důvěra je cílem úcty k Božímu milosrdenství. Bez důvěry se tato úcta stává jenom souhrnem slov, úkonů a tradic, které jsou zbavené života, stávají se jen pouhou formalitou.
Pro získání Božích milostí je také důležitý postoj vděčnosti a díkůvzdání. Nyní tady na to není čas, ale doporučuji, abyste se nechali inspirovat děkovnou modlitbou s. Faustyny (Den. 1286, 1489).
Nakonec to, o čem už byla řeč: pokora, která se projevuje také ve vděčnosti a věrnosti ve spolupráci s Boží milostí. „Kdo nevyužívá malých milostí, nedostává velké" (Den. 165) - řekl Pán Ježíš Faustyně v roce 1933, když se blížily její věčné sliby. Později Faustyna sama pozná, že věrnost jedné milosti přivádí celou řadu dalších milostí. (srov. Den. 263).
Asi málokdo z nás bude popírat, že optika našeho duchovního života často jaksi „opomíjí" Boží milosti, že jsme tak trochu slepí ke všem těmto velikým Božím darům, které nám Pán nabízí. Ani sestra Faustyna to nepopírá. Zajímavě přiznává, že když se chystá ke zpovědi, nemá problém odhalit hříchy, ale má problém ohledně milostí (srov. Den. 172).
To, na čem Faustyna trvá a o co se bude snažit, je věrnost milosti. Tuto potřebu jí zdůrazňovala matka mistrová (srov. Den. 204). Zajímavé je, že ji k tomu samému vedli i její rodiče a kmotra (srov. Den. 402). Důvodem, proč se bude Faustyna snažit opravdu věrně spolupracovat s Boží milostí, je také to, že tyto milosti, které dostává, nejsou jenom pro ni, ale i pro ostatní duše (srov. Den. 561, 723). Pán Ježíš jí řekne jasně, že ji obdarovává svými milostmi proto, aby byla svědkem jeho milosrdenství (srov. Den. 400). To, že o Faustyně dnes mluvíme, je důkazem toho, že byla obdarovaná Božími milostmi v hojnosti a že s Boží milostí opravdu spolupracovala. Tato spolupráce nebyla vždy snadná. To Faustyna popisuje takto: „Nyní chápu, že mnoho věcí ukáže teprve věčnost, ale chápu i to, že Bůh, když žádá oběti, tak svou milostí nešetří, ale dává ji duši v hojnosti." (Den. 1341)
Nakonec je třeba připomenout a zároveň zdůraznit, že konkrétním plodem spolupráce sv. Faustyny s Boží milostí je to, co nám Faustyna předává, a to nové formy úcty k Božímu milosrdenství. Připomenu tady jenom tři: obraz milosrdného Ježíše, o kterém Pán Ježíš říká, že je to nádoba k čerpání milostí (srov. Den. 327, 570), a jehož síla spočívá právě v Boží milosti (srov. Den. 313). Korunku, o které Pán Ježíš říkal, že nám umožní získat veliké milosti (srov. Den. 687). A v neposlední řadě Svátek Božího milosrdenství, o kterém Pán Ježíš říká, že: „v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti." (Den. 699) Všechny formy úcty k Božímu milosrdenství nás mají přivést ke zdroji Božích milostí - k Ježíšovu Srdci, které je pro nás všechny otevřeno dokořán.
Prosme všichni, na začátku postní doby, ať se za nás přimlouvá Panna Maria. Vždyť o ní říkáme: „milostiplná". Pokaždé, když ji takto budeme pozdravovat v modlitbě „Zdrávas Maria", ať to v nás vyvolá otázku: A co já? Přijímám Boží milosti? Spolupracuji s Boží milostí? Děkuji Bohu za jeho milosti?