středový obrázek

Aktuality

Čas boje a čas milosrdenství - zamyšlení nad Deníčkem sv. Faustyny (11) - červen 2015

Nejen koncem roku si uvědomujeme, že žijeme v čase. Asi bychom ani nebyli schopni říct, kolikrát během celého roku nebo i jednoho dne sledujeme čas. Plánujeme, díváme se na hodinky, čekáme, spěcháme. Říká se, že čas spojený s radostí, štěstím a láskou je krátký, a čas poznamenaný utrpením a nemocí už tak rychle neběží.
Pamatuji si, že když jsme začali postulát (je to měsíc před nástupem do noviciátu), poprvé se k pallotinům přihlásili Slováci. U jednoho z nich jsem viděl žlutou knížku s každodenním rozjímáním. Titul knížky zněl: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší." Na tato slova z knihy Samuelovy jsem si vzpomněl, když jsem v Deníčku sestry Faustyny přečetl slova Pána Ježíše, který Faustynu povzbuzuje: „Mluv, vždyť ti naslouchám v každé chvíli." (Den. 1489)

Začal jsem přemýšlet, jak veliká nerovnováha je ve vzájemném naslouchání mezi Bohem a člověkem. Bůh nejen sv. Faustyně, ale nám všem naslouchá v každé chvíli. I v té chvíli, kdy se nám zdá, že nás neslyší. My, lidé, ale Pánu Bohu už tak bedlivě a pohotově nenasloucháme. Příčin toho je mnoho, já bych se ale chtěl zastavit u času. Už jsme na toto téma mluvili, ale přesto cítím, že nikdy není dost uvědomění si toho, že čas je veliký dar.
Je to právě čas, který je nezbytný k naslouchání. Komunikace s Bohem se odehrává v reálném čase, který nám Bůh daruje a který jenom Bůh sám dokáže posvětit a jaksi stoprocentně naplnit smyslem a radostí. Nejlépe čas využíváme tehdy, když jej věnujeme Bohu. Je to nejlepší investice, oživující a obohacující nejen náš duchovní život, ale také celý náš svět a všechny úrovně našeho života.
Před námi je Rok milosrdenství - čas milostí, ale ještě předtím čas prázdnin a dovolených. Budeme se snažit tyto dny naplnit sluncem, odpočinout si, získat nové zážitky. Bude to čas cestování, setkávání se se známými, možná s jinou kulturou někde v zahraničí. Pro někoho to bude třeba také čas navazování nových známostí. Doufáme, že tuto dobu dobře využijeme a potom na ni budeme mile vzpomínat.
Zkusme v tomto čase naslouchat také Bohu. Možná trochu zpomalit, možná některé naše činnosti vynechat, abychom se více osvobodili pro toto naslouchání. Že dnes je taková uspěchaná doba, že to nejde? Před osmdesáti lety, začátkem roku 1935, sestra Faustyna poznamenala v Deníčku slova Pána Ježíše, který si už tehdy stěžoval, že duše „na všechno mají čas, jenom nemají čas na to, aby přišly za mnou pro milosti." (Den. 367)
Jak sv. Faustyna vnímá čas? Především si uvědomuje velikou hodnotu času. Tato hodnota na jedné straně souvisí s pomíjivostí času (srov. Den. 62), na druhé straně s možností, kterou nám čas dává, a to s možností shromáždit si zásluhy pro život věčný (srov. Den. 1373).
Faustyna přistupuje k času velmi střízlivě a prakticky. To, co bylo, už není v mé moci - napíše ve svém Deníčku (srov. Den. 2). Je možné se neustále nořit do minulosti a litovat toho, co se již stalo, nebo je také možný druhý extrém, že člověk bude snít o tom, co všechno dokáže, co všechno udělá, a tímto sněním bude trávit přítomnost. Oba postoje mohou zapříčinit, že člověk nežije „tady a teď" svůj život.

Tuto potřebu žít svůj život v každé přítomné chvíli krásně vnímá a popisuje sv. Faustyna těmito slovy: „Ach, živote šedý a monotónní, kolik je v tobě pokladů. Každá hodina je jiná, takže šeď a monotónnost mizí, když se na vše dívám očima víry. Milost, kterou mám v tuto hodinu, se v další hodinu už nezopakuje. Bude mi dána další hodinu, ale už ne ta samá. Čas míjí a nikdy se nevrací. Co v sobě obsahuje, se nikdy nezmění, označuje to pečetí navěky." (Den. 62)
Jedině ten, kdo dobře žije přítomnou chvíli, dokáže tvořit dobrou budoucnost a dobrou minulost. Polský kardinál Wyszynski říkal, že „čas je láska". Podobně vyznává sv. Faustyna, když napíše, že Boha, který miloval vždy, ona začala milovat v čase (srov. 231).
Jak sv. Faustyna zachází s časem, to je krásně vidět při četbě jejího Deníčku: každou chvíli se snaží věnovat modlitbě, skutkům lásky, pokání, službě. Každá vteřina je pro ni velikou šancí. Každá vteřina je také projevem Boží důvěry a lásky. Zvlášť na jednom místě v Deníčku můžeme najít výstižně shrnutou „filozofii času", kterou Faustyna každý den žije: „Můj duch se spaluje v činné lásce, neztrácím čas žádným sněním, přistupuji jednotlivě ke každé chvíli, neboť ta je v mé moci; minulost nepatří mně, budoucnost není má, z celé duše se snažím využít přítomný čas." (Den. 351)
Jaký je to ale čas? Není to čas odpočinku, je to čas boje (srov. Den. 606). Není to ale zároveň jenom čas boje, je to také čas, který nám umožňuje získávat zásluhy pro nebe (srov. Den. 1313, 1373). Toto napětí je znát v Deníčku sv. Faustyny. A nejen v Deníčku. Myslím si, že to známe také z vlastního života. Vnímáme přece také často pokušení, která přichází v konkrétní podobě a v konkrétní době. A zároveň si uvědomujeme, že se před námi tímto také otevírá paradoxně prostor získat si pro sebe a pro ostatní veliké milosti.
Občas, když si lidé povídají, je možné slyšet: „Naše doba je zlá, je komplikovaná, dříve to bylo jinak, to bylo lepší." Asi bude něco na tom, že včerejší bolest hlavy nás neotravuje tolik jako ta dnešní. A žádné pokušení, co už patří minulosti, není dost silné, aby nás dnes přemohlo. Nicméně se zdá, že daleko lepší by bylo dnešní dobu a naše dnešní dny, hodiny a minuty vnímat a popsat jako čas milosrdenství.
Sv. Faustyna o své době před osmdesáti lety napsala, že je to „výjimečná doba, kdy lidstvo tolik potřebuje Boží milosrdenství a modlitbu." (Den. 998) Zároveň se v Deníčku několikrát objevuje pojem „čas milosrdenství" nebo „doba milosrdenství". V souvislosti s tím sv. Faustyna jednou poznamenala slova Pána Ježíše, který varuje lidi, aby nepřehlédli tento čas: „běda jim, nepoznají-li čas mého navštívení." (Den. 1160)
V určitém slova smyslu je celý náš pozemský život takovým „časem navštívení". Tento život je ale rozdělen na jednotlivá léta, dny, hodiny. Možná by bylo zajímavé a inspirující pro náš duchovní život vzpomenout si na nějaké situace a události, které jsme v poslední době prožili, a uvědomit si, že to byl také čas navštívení. Konkrétní situace, problémy, okamžiky jsou prostorem, do kterého chce Pán vstoupit se svým milosrdenstvím. Touží nás navštívit a zůstat s námi.
Jednou prý Lucius Seneca řekl, že „není málo času, který máme, ale mnoho času, který nevyužijeme." Zdá se, že podobně je tomu s Pánem Bohem a jeho milosrdenstvím. Pokud je málo Božího milosrdenství a málo Boha v našem životě, je to proto, že nevyužíváme čas navštívení a čas milosrdenství. Náš čas zůstává časem zábavy, časem snění, časem smutku, časem, ve kterém „cestujeme" po naší minulosti nebo budoucnosti, v mnoha případech už není ani časem boje, spíše unaveným, věčně zpožděným a uspěchaným odpočítáváním dní, týdnů a let.
Kéž jsou blížící se dny pro nás požehnané setkáním s Pánem. Nepřehlédněme jeho navštívení, otevřeme se pro Boží přítomnost, zkusme trochu víc naslouchat. Možná to bude čas boje. Důležité ale je, že to zároveň bude čas milosrdenství.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

logo pěší pouť logo kniha milosrdenství

Aktuální číslo Apoštola

obálka časopisu

po najetí
©2009 pallotini.cz