Aktuality

Otec Bartoloměj Pałys, jeden z mých spolužáků ze semináře, působí na poutním místě Božího milosrdenství v Tenango del Aire v Mexiku.

Jednou vyprávěl: „Máme tady v Mexiku takovou originální úctu k modle, které říkají „svatá smrt". Je to socha kostlivce, ke které se lidé modlí. Podle toho, za co prosí (za peníze, zdraví, lásku apod.), obléká se tato socha do pláště v odpovídající barvě: červené, žluté, modré apod. Velmi často se stává, že Mexičané umisťují vedle obrazu nebo sochy Pána Ježíše, Panny Marie a svatých (a třeba o Vánocích dokonce i vedle jesliček) také „koutek" pro svatou smrt. Do koutku staví sochu kostlivce, místo zdobí květinami, jablky, svíčkami. Jde z toho mráz po zádech. Sochu „svaté smrti" můžete potkat v mikrobusech, autech, taxících, veřejných prostorech, obchodech. V Mexiku je kolem 90 procent lidí pokřtěných, ale problém často spočívá v tom, že se katolická víra velmi silně mísí s magií, pověrami a tradičními obřady. Mnozí Mexičané věří, že „svatá smrt" je živá osoba, která může člověku pomoci šťastně a úspěšně přejít z tohoto světa do věčného štěstí. Dá to opravdu obrovskou práci oddělit v mentalitě zdejších lidí víru od pověry." 

V těchto dnech papež František cestuje do Mexika. V neděli 14. února Svatý otec zdůrazňoval: „Postní doba je časem pro uspořádání smyslů, otevření očí k mnoha nespravedlnostem, které bezprostředně atakují Boží sen a plán. Čas pro demaskování oněch tří velkých forem pokušení, které lámou a tříští obraz, který utvořil Bůh. Tři pokušení Krista... Tři pokušení křesťana, která se snaží zničit pravdu, ke které jsme byli povoláni. Tři pokušení, která usilují o degradaci a snaží se nás degradovat."

Papež jmenoval tato pokušení: na prvním místě bohatství, na druhém marnost a do třetice pýchu. Bohatství znamená opatřovat si chléb z potu druhých. Marnost je vyhrocené vyhledávání slávy, jež nepromíjí slávu druhých. Pýcha značí postoj nadřazenosti ve všem. Ona tři pokušení nás zavírají do kruhu ničení a hříchu.

Svatý otec se ptal: „Vyplatí se tedy položit si otázku: do jaké míry jsme si vědomi těchto pokušení sami u sebe? Do jaké míry jsme si zvykli na životní styl, který považuje bohatství, marnost a pýchu za zdroj a sílu života? Do jaké míry věříme tomu, že péče o druhého, naše starost a péče o chléb, dobré jméno a důstojnost druhých jsou zdrojem radosti a naděje?" Na konec své homilie Svatý otec připomněl: zvolili jsme Ježíše, nikoliv démona.

Drazí přátelé,

asi nikdo z nás nemá doma sochu kostlivce, kterou by uctíval a před kterou by pálil svíčky. Přesto by možná bylo dobré zamyslet se během postní doby, kterou prožíváme teď v rámci Svatého roku milosrdenství, nad tím, zda náhodou i v našem duchovním životě nedochází k „mísení" víry v Boha s vírou v démona a v hřích.

Jak je to možné? Jakým způsobem a v čem by se to mohlo projevit? Nemusí se to projevovat viditelně tím, že uděláme koutek pro „svatou smrt". Ale základní otázka zní: Nestavím náhodou svůj hřích a celou realitu zla a pokušení na stejnou úroveň jako Pána Boha?

Zlo, pokušení a hřích jsou reálné, nebezpečné a destruktivní. Není to ale Bůh. Bůh je nad zlem, nad hříchem, nad pokušením. Bůh je reálná, živá osoba!

Krásně nás povzbuzuje sv. Augustin: „Náš život nemůže být během této pozemské pouti bez pokušení; cesta kupředu totiž vede jen přes naše zkoušky a jenom ten, kdo byl podroben zkoušce, ví, co v něm je.

Vítězné koruny se dostane jen těm, kdo zvítězí, zvítězit však může jen ten, kdo podstoupí zápas, a k zápasu je třeba protivníka a zkoušek. Pán se rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa.

Tím tedy, že dopustil, aby ho ďábel pokoušel, přetvořil nás v sebe. Četli jsme v evangeliu, jak byl náš Pán Ježíš Kristus pokoušen na poušti od ďábla. Ďábel Krista pokoušel v plném slova smyslu. V Kristu jsi totiž byl pokoušen i ty. Jestliže jsme byli v něm pokoušeni, v něm také přemůžeme ďábla. Vidíš, že Kristus byl podroben zkoušce, a nevidíš, že zvítězil? Věz, že v něm jsi byl podroben zkoušce i ty, a věz, že v něm také vítězíš.

Kristus se ovšem nemusel dát od ďábla pokoušet. Kdyby však nebyl pokoušen, nebyl by ti dal příklad a poučení, že máš možnost v pokušení zvítězit."

Kristus nám dává vzor. Ve chvíli pokušení nediskutuje se satanem, nezlehčuje celou situaci, nevyjednává, ale utíká se k modlitbě. K Bohu se máme obracet v modlitbě, Bohu důvěřovat a od Boha očekávat spásu.

Sv. Faustyna v únoru 1938 píše ve svém Deníčku: „Dnes po svatém přijímání mi Ježíš dal znovu několik pokynů: První - nebojuj s pokušením sama, ale okamžitě je odhal zpovědníkovi a pak pokušení ztratí celou svou sílu; druhý - v těch zkouškách neztrácej pokoj, prožívej mou přítomnost, pros o pomoc mou Matku a svaté; třetí - buď si jistá, že já se na tebe dívám a podpírám tě; čtvrtý - neboj se ani duchovních bojů, ani žádného pokušení, neboť já tě podpírám, jen když ty budeš chtít bojovat, věz, že vítězství je vždy na tvé straně; pátý - věz, že statečným bojem mi vzdáváš velikou chválu a sobě hromadíš zásluhy, pokušení poskytuje příležitost prokázat mi věrnost." (Den. 1560)

Určitou „modlou", se kterou se někdy snažíme vyjednávat, nemusí být jenom pokušení, které přichází, ale také naše minulost a hříchy, které nás zatěžují.

I u toho platí: Bůh je větší než to, co je, a to, co bylo. Nesmíme stavět svou minulost a svůj hřích vedle Pána Boha. To by nás mohlo vést k rezignaci, pochybnostem a vzalo by nám to „duchovní vítr naděje z plachet".

Svatý rok milosrdenství nám připomíná: náš Otec je nejen milosrdný, ale také všemohoucí. Nejenom vždy touží nám odpustit, ale také vždy může odpustit.