Aktuality

„Napiš: Dříve, než přijdu jako spravedlivý soudce, otevírám nejprve dokořán dveře svého milosrdenství. Kdo nechce projít dveřmi milosrdenství, musí projít dveřmi mé spravedlnosti..." (Den. 1146)

Drazí přátelé,

těmito slovy z Deníčku sv. Faustyny chci dnes začít naše zamyšlení. Nejen proto, že zvlášť teď ve Svatém roku milosrdenství je téma dveří a brány milosrdenství aktuální, ale také proto, že se blíží mimořádná Pouť k Božímu milosrdenství, která se nad kostelem ve Slavkovicích uskuteční v sobotu 11. června a od 14.00 hod. bude spojovat ctitele Božího milosrdenství ve společné modlitbě a díkuvzdání Bohu.

Co ale má společného téma dveří a brány s touto poutí a se Slavkovicemi, když - a na to se mnozí lidé překvapeně ptali - není ve Slavkovicích svatá brána? 

Právě o tom chci dnes mluvit a zároveň vás poprosit o modlitbu, abychom dobře poznali a nepřeslechli, co Bůh ve Slavkovicích chce, a abychom byli připraveni a měli odvahu a důvěru jeho vůli uskutečnit. Nemyslím tím jenom nás, pallotiny, kteří teď toto místo máme na starosti. Myslím tím všechny, kteří touží být svědky milosrdenství a jsou připraveni se do společného díla zapojit.

Po několika letech od žehnání slavkovického kostela a po zkušenostech s poutí a poutníky stále víc zrálo přesvědčení, že by bylo dobré rozšířit ve Slavkovicích prostor pro setkávání poutníků s Božím milosrdenstvím.

S ohledem na všechny možné plány do budoucna se jako rozumné zdálo vytvořit nad kostelem ve Slavkovicích podium, u kterého by bylo možné sloužit mše svaté o větších poutích, a také dům se zázemím pro poutníky a pallotiny.

Čas běžel a my jsme se snažili naslouchat Bohu a zároveň hledat to nejlepší řešení a nějak tyto plány konkretizovat.

Jedním prvkem, který nás zpomaloval, bylo podium. Někdy se stane, že to, co je na začátku problémem, je nakonec důkazem, že jdeme správnou cestou.

Tak tomu bylo i tentokrát. Hledali jsme symbol, který by měl být ústředním motivem podia. V předvečer slavností sv. Václava v roce 2014 přišla myšlenka, že by to měly být dveře.

Když jsme přišli do Staré Boleslavi, viděli jsme v bazilice sv. Václava vyobrazení té chvíle, kdy byl u dveří kostela sv. Kosmy a Damiána zabit sv. Václav. Nyní se nám zdálo, že v určitém slova smyslu se čas jaksi zastavil a tento obraz velmi dobře zobrazuje vztah církve a národa. Dva bratři se stále setkávají přede dveřmi kostela, v atmosféře nedorozumění a předsudků.

Je potřeba, aby se tyto dveře staly dveřmi milosrdenství.

Zároveň obraz dveří krásně spojoval to, co Pán Ježíš říká v evangeliu o sobě - že on je dveřmi, skrze které můžeme jít k Otci. A také to, co v Deníčku píše sv. Faustyna o dveřích milosrdenství a o tom, že tyto dveře Pán Ježíš otevírá dokořán, než přijde jako spravedlivý soudce.

Nenašli jsme lepší symbol, který by spojoval tolik úrovní, proto jsme začali pracovat nad projektem podia, jehož součástí by byla brána a dveře milosrdenství.

Nevěděli jsme, že v této době už Svatý otec František nosil ve svém srdci myšlenku vyhlásit Svatý rok milosrdenství a dovolit, aby se po celém světě otevřely svaté brány. Když se toto jeho přání zveřejnilo, bylo to pro nás potvrzením, že bychom touto cestou měli jít dál.

Původně jsme doufali, že se vše podaří projednat s úřady tak, že během mimořádné Pouti k Božímu milosrdenství 11. června 2016 bude možné požehnat základní kámen a zveřejnit konkretizovanou myšlenku stavby nahoře nad kostelem ve Slavkovicích.

Z několika důvodů se tak ale nestalo, což vnímáme také jako Boží vedení, kterému ne vždy rozumíme, ale které je pro nás vždy dobré. Bůh cestu ukáže.

Zatím, s požehnáním otce biskupa, chceme od Svatého roku milosrdenství zvláštním způsobem propagovat Centrum Božího milosrdenství ve Slavkovicích, nabízet pastorační projekty Centra a hlavně zvát ke spolupráci všechny ctitele Božího milosrdenství.

Uvědomujeme si totiž, že my, pallotini, nejsme tvůrci tohoto místa a že jsme jenom nástroj v Božích rukou, který bude natolik účinný, nakolik bude používán ve spolupráci.

Příkladem takové spolupráce je svatá brána. Jsme přesvědčeni, že tady ve Slavkovicích sváta brána je. Náš úkol - a nemyslím tím zase jenom pallotiny - spočívá v tom, tuto bránu zviditelnit a připomínat, že je stále otevřená.

Je to veliký úkol, proto zveme všechny ke spolupráci a všechny také prosíme o modlitbu na tento úmysl.

Nakonec ještě malá zajímavost. Obraz milosrdného Ježíše byl poprvé veřejně vystaven v dubnu roku 1935 na mariánském poutním místě ve Vilně, které se nazývá Ostrá Brána. Sv. Faustyna o tom píše takto: „Podivuhodně to vyšlo, stalo se, jak si Pán přál, že poprvé byla tomuto obrazu vzdána úcta od zástupů o první neděli po Velikonocích. Po tři dny byl tento obraz vystaven pro veřejnost a dostávalo se mu veřejné úcty, protože byl umístěn v Ostré Bráně, nahoře v okně, proto jej bylo vidět z velmi veliké dálky. V Ostré Bráně se po tyto tři dny slavnostně slavilo zakončení Jubilea vykoupení světa - 1900. výročí od umučení Spasitele." (Den. 89)