Aktuality

Následovat Marii

Víra

První mariánskou ctností, na kterou ukazuje Svatý otec Jan Pavel II., je víra. Sv. Ludvík ji definuje takto: Je čistým světlem, ve všechno díky ní pevně věříš, protože o tom ujišťuje Bůh spolu se svou církví. Je klíčem, který otevírá dveře k tajemstvím Ježíše Krista, k zázrakům nadpřirozeného světa a k velkým tajemstvím Ducha Svatého.

Víra obsahuje dva neoddělitelné prvky: lpění na Bohu a Jeho pravdách, tedy: uvěření v Boha a uvěření Bohu. Nepřekonatelným vzorem víry v Boha a víry Bohu je Maria. Jenom víra v Boha nestačí. Musíme ještě uvěřit Bohu a ve svém každodenním životě se řídit Boží pravdou. Přijetí rozumem toho, co Bůh zjevuje, je důležité. To určuje cestu a dává ohraničení, ve kterém se můžeme bezpečně pohybovat. Ale to ještě nedává sílu k tomu, abychom se na tu cestu vydali. Samotná víra v Boha, bez opření se o Boha, soustřeďuje někdy naši pozornost na nás samotné. Myslíme si, že když už máme za sebou intelektuální úsilí a došli jsme k víře, můžeme také pomocí vlastní vůle dojít k Bohu. Ale to je jenom rozumové poznání. Jestli ale věříme Bohu, soustřeďujeme naši pozornost na Boha, a ne na sebe. Přijetí srdcem způsobuje, že jsme k Bohu přitahováni Jeho silou.

Je čas na to, položit si otázku: Je naše víra jenom přijetím pravd, kterým učí církev, tedy vírou v Boha, nebo také vírou Bohu? Je pro nás Bůh živý, blízký, přítomný v každodenním životě? Je někým, koho přijímám především srdcem, a ne jenom rozumem? Lidský rozum je dost omezený na to, aby chápal Boha. A srdce? To dokáže přijmout nekonečnou lásku a odpovědět na ní láskou až k zapomenutí na sebe. Maria je pro nás vzorem víry přijaté rozumem i srdcem. Její víra rostla. Nemáme důvod se nechat odradit tím, že naše víra je pořád nejistá, slabá. Máme se vydat na cestu víry od toho místa, kde jsme, a začít ji rozvíjet a prohlubovat. Tak budeme růst od víry nejisté k neochvějné, od pochybující k přesvědčené, od vyděšené k vytrvalé.

Měli bychom se přestat bát věřit Bohu. Věřit, že On chce v našem životě realizovat své plány, že to, co se zdá být z pohledu člověka situací bez východiska, se může stát nejlepší cestou k vítězství. To, co se zdá být nemožné, se může stát radostnou skutečností. Naše odvážná víra dovoluje Bohu konat veliké věci tak jako v životě Marie v Nazaretě nebo v Káně. Naše víra má být odvážná. Má být odhodláním k aktivitě, úsilím, a ne sentimentem a pasivitou. Jenom tak můžeme očekávat pomoc z nebe. Víra vyžaduje vytrvalost; pozvedání se, když upadáme, návrat na správnou cestu, když bloudíme.

Věřit Bohu znamená DŮVĚŘOVAT Mu. Svatý Vincenc Pallotti nás učí, že: ten, kdo uvěřil Kristu a usiluje o to Ho s důvěrou následovat, dosáhne toho, že Kristus v něm zničí všechno zlé a nedokonalé, vstoupí do jeho duše a bude v ní žít a působit.

Podívej se dnes na obraz Božího milosrdenství a čti s vírou: JEŽÍŠI, DŮVĚŘUJI TI.