Aktuality

Následovat Marii

MLČENÍ

Panna Maria je plná ctností a jednou z nich je mlčení. Svatý Ludvík psal o životě mariánských následovníků: „Přebývají stále v domě s Matkou, tzn. milují soustředění, žijí niterným životem, snaží se o hluboké rozjímání a modlitbu, a to všechno podle příkladu a spolu se svou Matkou Marií, která ve svém životě milovala samotu." Sv. Ludvík tedy dává větší význam vnitřnímu životu než vnější aktivitě. Důležitější je mlčení před Bohem než mluvení k lidem. Příklad takového života nám dává sám Spasitel, který třicet let vedl skrytý život v mlčení a jenom tři roky učil. Také během svého veřejného působení se Ježíš uchyloval na poušť nebo na horu, aby mohl být sám. Víme, že často v noci chodíval na setkání se svým Otcem, uzavíral se před lidmi v mlčení a vyhýbal se působení navenek. Určitě je to pro nás příklad, abychom si nastavili proporce mluvení a mlčení, práce fyzické a duchovní, setkávání se s lidmi a s Bohem. Naše mlčení má být svaté, má být modlitbou, má být prostorem pro setkání s Bohem. 

Nepřekvapuje, že po vysvětlení, jaký smysl má víra, otevřenost pro slovo Boží a důvěra Bohu, Jan Pavel II. upozorňuje na mlčení v životě Panny Marie.

Sv. apoštol Jakub vidí v mluvení hrozbu pro sjednocení člověka s Bohem a také nástroj ve službě zlému. Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. Nebo si představte lodě: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. (Jk 3, 2-8)

Umrtvování jazyka je tedy jedním ze základních pravidel křesťanské askeze a vynikající ukazatel, komu jsme podřízeni, zda tělu, nebo duchu. Jestli jsme si nepodmanili jazyk, ať chceme nebo ne, jsme podřízeni pravidlům tohoto světa a to je široká brána otevřená zlu.

Nikdo z nás není úplně „kormidelníkem" svého těla a nedokážeme řídit svůj jazyk. Stává se, že on řídí nás, proto je zapotřebí udělat z kontrolování jazyka jeden ze základních prvků práce na sobě. Maria je pro nás příkladem nehřešení jazykem. Sv. Ambrož říká, že byla mírná ve slovech, zdrženlivá v rozhovorech. Jan Pavel II. dodává, že mlčení Marie není jenom mírnost v mluvení, ale především moudrá schopnost vzpomínání a dívání se očima víry na tajemství vtěleného Slova a na události jeho pozemského života. A právě tuto schopnost mlčení a rozjímání přikazuje věřícím jako mistryně mlčení.

Jsou lidé, které přitahuje svět plný křiku a rozporuplných slov, svět, jehož hluk je znamením atraktivity. Možná, že u nás je tomu jinak. Je takový svět pramenem našeho neklidu? Stýská se srdci po kontemplaci, po setkání s Bohem? Jestli ano, nejde to jinak než unikat od hlučného světa a rozjímat s vírou život Pána Ježíše. Bůh k nám promlouvá v mlčení. Připomeňme si klasický biblický text: On mu řekl: „Vystup na horu a postav se před Hospodina, neboť tudy projde Hospodin." Vtom se strhl mohutný a prudký vichr, který rval hory a tříštil skály před Hospodinem. V tom vichru ale nebyl Hospodin. Po vichru přišlo zemětřesení, ale ani v něm nebyl Hospodin. Po zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm nebyl Hospodin. A po ohni - tichý, jemný hlas. Jakmile ho Eliáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Vtom k němu ten hlas promluvil: „Co tu chceš, Eliáši?" (1 Král 19, 11-13)

Nejde tedy o mlčení, které by znamenalo nepřítomnost slov. Když papež mluví o mlčící Marii, má na mysli odstup od záležitostí tohoto světa a schopnost otevřít se Božímu hlasu. Je třeba mlčet před lidmi, aby k nám mohl promlouvat Bůh. Není to jednoduché pro nás lidi, pro které je často jazyk nástrojem hříchu. Jsme schopni navenek mlčet, a tak utišit své nitro, aby k nám mohl mluvit Bůh? Mlčení je pro nás důležité, je to totiž prostředek ke sjednocení s Bohem.

Sv. Vincenc Pallotti nás učí, že „cílem každé naší myšlenky, každého slova a jakékoli  činnosti musí být Bůh, od kterého pochází všechno dobro. A svou činnost máme vykonávat tak, abychom kvůli přehnané uspěchanosti nebyli příliš rozptýlení".  

Přeji všem tak obrovskou touhu po setkání s Bohem, abychom se chtěli učit svatě mlčet.